Rande

Nejvíce schůzek, srazů a setkání se v Brně uskutečňuje na dvou místech. Jednak na „roli“ (pro neznalé brněnské hantýrky přidávám vysvětlení, že „rola“ = hlavní vlakové nádraží) a pak na „čáře“ („čára“ = ulice Česká). No a právě tam jsem tuhle čekal na jednu slečnu.

Protože jsem přišel příliš brzy, krátil jsem si dlouhou chvíli, jak se dalo. Nejdříve jsem prostudoval výkladní skříně okolních obchodů, ale nic mne tam nezaujalo.

Potom mou pozornost upoutalo něco jiného. Přímo na rožku ulice stojí totiž takový ten velký válec se stříškou, co se na něj lepí nejrůznější plakáty a oznámení. Zběžně jsem očima přelétl několik koncertů, naopak důkladně nastudoval programy kin a zahloubal se do nabídky představení brněnských divadel. A tam jsem to objevil. Při pohledu zblízka se totiž ukázalo, jak je důležité číst mezi řádky, neboť mezi těmi tištěnými byly ještě řádky další, ručně psané.

Nejrůznější vzkazy. Některé tužkou, jiné perem, jedny krasopisně, druhé jako od kocoura. Nebyly sice určeny mé osobě, ale přesto jsem neodolal a začetl se do nich.

Byl zrovna začátek prosince, a tak se z nich dala vyčlenit např. kategorie tzv. vzkazů mikulášských: „Mauglí, sraz v 17.00 zde, Mikuláše i cukroví máme.“ Anebo: „Zdar Jirko, mám dneska mikulášskou, takže čekáš marně. Nemůžu se dostavit.“

Další informace mě jakožto člena Českého svazu ochránců přírody notně poplašila: „Klokane, omlouvám se. Sklátila mě zákeřná choroba. Vydra.“ Má to snad znamenat , že chřipková epidemie pronikla již i do živočišné říše? S tím by se snad mělo něco dělat!

V programové nabídce Mahenova divadla byly zase výzvy jiného druhu: „Juřine, článek o elektrárnách žádoucí. Z.“ a „Venco, ihned dodej materiály do technika! Z.“ Představoval jsem si, jak se pod rouškou noci plíží do těchto míst redaktor Z. a písemně aktivizuje houfec svých dopisovatelů, neboť uzávěrka čísla se kvapem blíží a šéfredaktor začíná běsnit.

Jeden minidialog mě pro změnu poučil, jak se úspěšně balí děvčata: „Jitko, máš v sobotu večer čas (bruslit)? Pavel.“ a odpověď: „Pavle, a co v neděli? Jitka.“ No řekněte sami, není to geniálně prosté? V létě můžete dát do závorky místo bruslení třeba plavání.

Byly tam i nápisy vícejazyčné. Jako třeba tento: „Jiříku, FAHRST DU NACHT PRAG UM FREITAG?“

Skupina nápisů žadonících. Příklad: „Evčo, 1 lístek – prosím, Venca.“

Nechyběly nápisy zoufající: „Mlži! Co děláte? Co zkoušky? Já mám první 22.12. Držte pěsti. Pište! Hortenzie.“

I známost se dá prostřednictvím plakátu, oznamujícím, že Ivan Hlas vystoupí se skupinou Nahlas, navázat: „Hledáme 4 muže na oslavu Silvestra. Jsme 4 opuštěné.“ A zřejmě své spoluslavitele našly, protože pod tímto inzerátem byla stručná, ale jasná nabídka: „V pátek v Legii.“

Bylo tam toho moc. Nejvíce na programech divadel. Ty se totiž vyměňují jen jednou za měsíc, takže adresát má dostatek času, aby řádky mu určené objevil. Horší zkušenosti jsou zřejmě s programy kin (výměna po čtrnácti dnech) a vůbec nejnespolehlivější jsou v tomto směru různé jednorázové akce. U těch člověk nikdy neví, kdy je lepič (nebo snad lepitel, či jak se to povolání vlastně jmenuje) přelepí.

A tak mě napadá – nebylo by možné, aby se vybralo několik vylepovacích ploch a čas od času se na ně přilepil arch čistého papíru? Informace pro zasvěcené by byly pěkně pohromadě a okolní plakáty by zůstaly ušetřeny.

A propoś, nemáte u sebe náhodou tužku nebo pero? Potřebuji napsat jedné slečně vzkaz, že jsem na ni onehdy na „čáře“ hodinu marně čekal… (cca 1986)