Aarhus Dánsko (2010)

Záznamy: 1 - 14 ze 14
Byl jsem v dánském Aarhusu jen necelé dva dny (listopad 2010), a tak si nedělám nároky na jakékoliv hodnocení či závěry. Podívat na město se můžete tady, více si o něm přečíst třeba tady. Já se omezím jen na různé postřehy a pocity.
 
  • Ceny v Dánsku jsou zhruba stejné jako u nás. Kafe za 25–30, oběd za 130, steak za 200, DVD s filmem za 40, knížka za 200–300, svetr za 400, kolo za 2000–15000, čtvrtkilová klobása s chlebem a hořčicí 45, půllitrová Coca-cola 27. Potíž je, že za jednu dánskou korunu zaplatíme 3,40 Kč. A vzhledem k tomu, že naše platy jsou proti dánským taky zhruba třetinové, je tam pro nás draho.
  • Levné mají PHM. Benzín kolem 10 korun za litr, nafta za 8–9 korun. Přepočteno na kurz je to srovnatelné s námi, přepočteno na výplatu jezdí za třetinu našich cen.
  • Drahý i na dánské poměry mi připadal alkohol. 125 korun za třetinku vína (v hotelovém minibaru) se mi zdá hodně.
  • Dánové jsou pohodoví, usměvaví a trpěliví i k debilům, co se s nimi nedomluví jinak než rukama. Jen mě zarazilo, že málo znají svůj vlastní jazyk. Pečlivě jsem si nacvičil několik důležitých dánských slovíček (jako děkuji, dobrý den, mohu platit eury, kde je záchod, ztratil jsem se), ale nerozuměl mi nikdo ani slovo… :)
  • V restauraci, kde jsme v úterý seděli na večeři, nás obsluhovala tak krásná blonďatá dívka, že jsem si říkal, že jestli ti Vikingové vypadali všichni takhle, tak to jejich drancování muselo být více než snesitelné. 8-)
  • Podobně jako Holanďané, ani Dánové nefandí záclonám a závěsům. Projížďka nebo procházka nočním městem je lepší než kino.
  • Dny byly krátké, ráno bylo světlo později než u nás, večer tma dříve než u nás. To bych pochopil. Ale co mě hodně překvapilo, tak že ve druhém největším dánském městě (cca 250 tis. obyvatel) mělo jen minimum ulic veřejné osvětlení. Chodí se potmě. I vánoční výzdoba, kterou byla sešněrovaná pěší zóna v centru, se na noc nerozsvěcela. Nevím, možná si to šetří až na Štědrý večer. A možná vůbec šetří. O to větším kontrastem bylo, když jsme po příletu do Prahy zjistili, že celých třicet kilometrů nové R1, od Ruzyně až po Jesenici, je perfektně osvětleno. Těch šest aut, co jsme tam ve dvě v noci potkali, to jistě ocenilo.
  • Ulice v noci nejen že nesvítí, ale ani po nich nikdo moc nechodí. Překvapilo mě, že ani 36 tisíc studentů, kteří v Aarhusu studují, nedokáží noční město víc oživit.
  • Podobně jako bylo málo lamp, bylo ve městě málo i přechodů pro chodce. Přechází se, kde to jde, a nezaregistroval jsem jediný problém nebo náznak kolize. Bylo to o vzájemné toleranci. Asi to jde i bez zákonů, paragrafů, počmáraných silnic a vynucených předností.
  • Oč bezpečněji se pohybovalo mezi auty, o to riskantnější bylo setkání s cyklisty. A že jich tam je! Na kole jezdí všichni a všude, kam se hrabou břeclaváci. :) Jezdí po silnicích, po chodnících, ale nejvíce po cyklostezkách, které lemují v obou směrech snad všechny komunikace. Cyklisté jsou pro neznalé cizince nebezpeční, protože jsou všudypřítomní, jsou rychlí a po setmění jsou neviditelní. Jen málokteří mají na kolech světla. Na doplňky si ostatně nepotrpí, asi se kola kradou, protože převažují kola jednoduchá, stará, bezcenná.
  • Kola se možná kradou, ale jinak se mi zdálo, že obchodníci mají ke kolemjdoucím hodně velkou důvěru. V centru města na pěší zóně měli vystavené zboží – od bot, přes svetry, košile, bundy až po knížky a dévédéčka a nikdo to nehlídal. Pokud si někdo něco vybral, zašel to do krámku zaplatit. Asi to jde, když se chce…