Uherčice

"Velkorysý architektonický koncept uherčického zámku s bohatou historií – šlechtické obydlí, hospodářské budovy, produkční a okrasné zahrady – představuje významný krajinotvorný soubor jižní Moravy.
 
Na území osídleném již na přelomu 9. a 10. století a náležejícím pak k hradnímu obvodu Bítova byla v neznámé době založena ves Uherčice, připomínaná v písemných pramenech poprvé roku 1312.
 
Král Vladislav II. legalizoval držbu zpustlých Uherčic panu Leopoldu Krajířovi z Krajku; nový majitel pak ves znovu osadil a vybudoval tam své sídlo. Tak vzniklo na přelomu 15. a 16. století stavební jádro dnešního zámeckého souboru – trojkřídlá jednopatrová gotická tvrz, uzavřená na čtvrté straně zdí se vstupní branou.
 
Krajířové dále pokračovali v rozšiřování sídla, jak o tom svědčí tympanon nad branou s erby Václava Krajíře a Johanny z Daunu a s letopočtem 1554. Tehdy snad vznikla i dvorní arkáda na toskánských sloupech, jakož i křídla se světnicemi a hřebínkovými klenbami. Stavební ruch v Uherčicích neutichl ani po roce 1562, kdy panství koupili Strejnové ze Švarcenavy (Strein von Schwarzenau, N. Ö.) Architekt poučený uměním severní Itálie a serliovskými traktáty obohatil zámek o velkorysé předzámčí s protilehlými arkádovými ochozy a vstupní věží. Bylo zde použito stejného schématu, jaké se uplatnilo u rodového zámku Strejnů – v rakouském Schwarzenau. Letopočty 1582 na portálu a 1586 na arkádách udávají mezníky této stavební etapy.
 
Pobělohorské konfiskace způsobily výměnu protestantských Strejnů za katolické Berchtoldy; také ti pokračovali ve stavebních úpravách zámku. Podstatné výtvarné obohacení zámku přinesla krátká doba Heisslerů z Heitersheimu (1692 – 1696 Donát Heissler, generál, účastník protitureckých tažení v Uhrách, 1696 – 1731 František Josef). Před rokem 1696 upravoval exteriér zámku známý vídeňský stavební mistr Francesco Martinelli. Nejhodnotnější uměleckou složku však představuje štuková výzdoba kaple, spojovací chodby a více než dvanácti sálů. Jejich autorem byl Baldassare Fontana, pracující na předních moravských a polských stavbách. Zmíněná výzdoba interiérů uherčického zámku probíhala ve dvou etapách, před rokem 1695 a po roce 1700.
 
Po krátké vládě Hartigů a Nimptschů (1731 – 1768) koupil zámek Tomáš Vinciguerra Collaltto, držitel brtnického panství. V majetku rodu Collaltů zůstaly pak Uherčice až do roku 1945.
 
Také tento rod upravoval zámek podle svých představ do klasicistní a romantické podoby. Změny se dotkly především banketního sálu, přilehlých komnat a průhledů do volné krajiny.
 
Okrasná zahrada, založená již v 16. století, dostala nejprve ráz francouzského parku s hloubkovou komunikační osou a lipovými alejemi, protínající i samotné Uherčice. Severně od okrasné zahrady byl kolem roku 1800 založen přírodně krajinářský park; v něm byly na návrších vybudovány romantická věž, obelisk a dva pavilóny.
 
Mnohé, co bylo v minulosti tak velkolepě zbudováno, bezohledně poškodila „bestia triumphans“ nové doby. V současnosti usiluje Památkový ústav v Brně spolu s dodavateli stavebních úprav, restaurátory a dalšími odborníky o restituci této nadobyčej cenné památky. Zpřístupnění zámku v době rekonstrukce umožňuje návštěvníkům posoudit, jak se tento náročný a svým rozsahem ojedinělý záměr daří naplnit."
 
Text převzat z informačního letáku, vydaného Památkovým ústavem v Brně v roce 1996. Autory textu jsou Bohumil Samek a Tomáš Jeřábek.