Biochemická kompatibilita

02.07.2012 00:00
"To je jednoduché - biochemická kompatibilita pre rozmnožovací proces, ktorý často dokáže zatemnit rozum aj srdce. :-)" mi se sympatickou nadsázkou odpověděla před drahně lety maia v komentářích k vtipnému článku na HuMorousblogu, když jsem se ptal, co muže a ženu, dvě tak psychologicky odlišné bytosti, k sobě vůbec přitahuje. 
 
 
 
 
Ať už nadsázka nebo ne, určitě je na tom hodně pravdy. Chemie je mocná a biochemie dokáže být neodolatelná (my chlapi dobře známe takové feromonové lapače, jako jsou parfémy od Diora a jablečný šampón v dívčích vlasech). 
 
Ale vybavila se mi jedna příhoda, nebyla to vlastně ani příhoda, jen takové letmé setkání, kdy ona biochemická kompatibilita už hrát roli nemohla.
 
Procházel jsem městem kolem řeky a přede mnou šel párek. Muž a žena. Drželi se za ruce, usmívali se na sebe a něco si spolu povídali. Šli přede mnou poměrně dlouho a celou tu dobu si měli co povídat a proč se na sebe usmívat. Nepospíchali.
 
Byli to důchodci, mohlo jim být každému hodně přes sedmdesát let. Troufám si tvrdit, že v jejich vztahu už touha po rozmnožovacím procesu nefigurovala. Ani si nemyslím, že to byli čerství milenci, působili na mě jako manželé. Nevím, proč si to myslím. Snad proto, že když jsem je míjel, pohlédl jsem jim do očí. 
 
Nebyla v nich zamilovanost. Byla v nich láska, úcta a respekt.
 
Připadá mi nádherné, když i po desetiletích vztahu k sobě dvě tak psychologicky odlišné bytosti, jako jsou muž a žena, cítí lásku, úctu a respekt…