Epepe

03.11.2015 00:59
Přebírám se knihami, které jsem už dlouho nedržel v ruce, a narazil jsem na jedno své oblíbené dílko – Epepe.
  
Příběh lingvisty Budaie, který se shodou nešťastných náhod ocitne místo na kongresu v Helsinkách, v jemu zcela neznámém mnohamiliónovém velkoměstě, v neznámé zemi, kde se mluví jen a pouze místním jazykem, který však on není schopen ani identifikovat, natož mu rozumět, napsal v roce 1970 Ferenc Karinthy a v roce 1981 u nás vydala Mladá fronta.
 
To, co zpočátku vypadalo jako sice nepříjemná, nicméně řešitelná lapálie na cestě, se ukáže jako velký a zásadní problém. Budai, který omylem nastoupil do špatného letadla, let prospal a po přistání je letištním autobusem uprostřed noci dovezen k nějakému hotelu, kde ho ubytují, aniž mu rozumí.
 
Ačkoliv se říká, že ráno je moudřejší večera, tady to neplatí. Všude jsou ohromné davy lidí a velké tlačenice, všichni odněkud někam pospíchají a nikdo nemá čas se zabývat cizincem, který neumí místní jazyk. Budai se snaží zorientovat ve městě, zjistit, kde vlastně je, ale nedaří se mu to. Nepoznává písmo, nerozumí řeči, nikomu nerozumí a nikoho nezajímá. Nedokáže trefit zpět na letiště, nemůže najít nádraží. Jeho jediným pevným bodem je hotel, kde ho ubytovali.
 
Dny plynou, peněz ubývá, pokrok veškerý žádný, jen zoufalství a beznaděj rostou. Částečný obrat k lepšímu začíná až tehdy, kdy se sblíží s hotelovou liftgirl, se kterou se denně potkává ve výtahu, a která ho začne ve volných chvílích učit zdejší jazyk.
 
Na konci černého tunelu se objeví malé světýlko…
 
Četli jste?