Jalovec obecný - borievka obyčajná (Juniperus communis)

09.11.2015 20:48

 

Název: jalovec obecný – borievka obyčajná – Juniperus communis L.
Čeleď: cypřišovité – Cupressaceae
Synonyma: Juniperus sect. Oxycedrus Spach
 
Popis:
Keř, zřídka malý strom, s jedním nebo více kmeny. Koruna kuželovitá, válcovitá nebo nízká, rozložitá. Letorosty trojhranné, hnědavé.
Listy jsou výhradně jehlicovité, v 3četných přeslenech, odstálé, pichlavé, se středním bílým proužkem.
Šištice bobulovité, zrající 2–3 roky.
 
Význam:
Důležitá průkopnická dřevina, je jednou z prvních dřevin, které obsazují nevyužívané pastviny a přetvářejí je zpět v lesy.
Dřevo je vonné, velmi odolné, oblíbené v řezbářství nebo k výrobě dýmek. V domácnostech se používá jalovcového dříví k uzení masa.
Z šištic se vyrábí alkoholické nápoje (borovička, jalovcová, gin), koření, olej (například do pěn do koupele). Jalovec má antiseptické účinky, v minulosti se jej používalo k vykuřování.
 
V sadovnictví se pěstuje a používá celá řada vyšlechtěných kultivarů (Hibernica).
 
Juniperus communis subsp. communis – jalovec obecný pravý
Koruna válcovitě kuželovitá, 1–3(10) m vysoká, se vzpřímenými větvemi. Jehlice pichlavé, 1–2 cm dlouhé, šedozelené, nelesklé, v přeslenech 4–10 mm oddálených.
Roste na výslunných pastvinách, skalnatých stráních, světlých lesích. Nenáročný, půdy snese suché i vlhké, kyselé i neutrální až zásadité, písčitokamenité i hunmózní. Nesnáší zastínění, jinak je ale velmi odolný i k extrémním klimatickým podmínkám.
 
Juniperus communis subsp. alpina – jalovec obecný nízký
Nízká až poléhavý, hustě větvený, s nepichlavými jehlicemi, 4–8 mm dlouhými, přilehlými, na hřbetě kýlnatými, srpovitě prohnutými.
Dřevina horských pastvin, skal, pásma kosodřeviny, nad hranicí lesa. Půdy vlhké, mírně kyselé i zásadité, humózní. mělké, kamenité. Velmi odolná dřevina.
 
Původ a rozšíření:
Juniperus communis subsp. communis je hojně rozšířený, Juniperus communis subsp. alpina roste v Čechách v Krkonoších, Jizerských horách, na Moravě v Králickém Sněžníku, Hrubém jeseníku, na Slovensku např. Babia hora, Pilsko, Malá a Veľká Fatra, Tatry, Nízké Tatry, Slovenské rudohorie, Muránska planina, Bukovské vrchy.
 
Literatura:
Dostál, J. (1989): Nová květena ČSSR, 1. díl, Academia Praha
Koblížek, J. (2000): Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků, Freedom DTP Studio a nakladatelství SURSUM Tišnov
kolektiv (1987): Květena České socialistické republiky, 1. díl, Academia Praha