Lukjaněnko Sergej - Hlídky

22.10.2012 00:00

Sergej Lukjaněnko je mladý (*1968) kazašský (ale žijící v Rusku) autor sci-fi a fantasy, který mne baví čím dál víc. Jeho Hlídky byly prvním cyklem, který jsem začal číst. 
 

Knih je pět, Sergej je autorem čtyř z nich - chronologicky Noční hlídka (1998), Denní hlídka (1999), Šerá hlídka (2003), Poslední hlídka (2005). Existuje ještě Temná hlídka (v ruském originálu Tvář Černé Palmyry), ale jejím autorem je Vladimír Vasiljev, spoluautor Denní hlídky, který ji napsal s Lukjaněnkovým vědomím a souhlasem. Dějově je zařazena mezi Denní a Šerou hlídku.
 

Děj Hlídek se odehrává v současném Rusku, převážně Moskvě. Jde o to, že kromě obyčejných a normálních lidí mezi námi žijí ještě Jiní. Lidé s magickými schopnostmi. Někteří jich mají jen trošku, to jsou různé kartářky, věštci, bylinkářky. A několik jich disponuje tak obrovskou mocí, že jsou schopni zničit svět. Mezi těmito krajnostmi jsou tisíce více či méně průměrných čarodějů, vědem, vlkodlaků, upírů, mágů a podobných postav. Jsou rozděleni mezi Světlé a Temné, to podle svého vztahu k lidem, ze kterých čerpají energii pro svá kouzla. A aby byla dodržována dohodnutá pravidla, existují hlídky. Noční hlídka jsou zástupci Světla, kteří po nocích dohlížejí na rejdy Temných. Procipročně pak Temní procházejí ulicemi za dne a dohlížejí, aby i Světlí dodržovali to, k čemu se zavázali. Jenomže svět, a to ani ten magický, není tak jednoznačně černobílý. A obě strany jsou si podobné víc, než je jim milé. A právě o tom celý ten velmi podařený cyklus je. 
 

Autor je původní profesí lékař, psychiatr. A je to na jeho knihách znát, jsou hodně přemýšlivé a nadhazují hodně otázek, na které jeho postavy hledají odpovědi. Příběhy čarodějů a čarodějnic jsou sice zajímavé a dobře vystavěné, ale možná ještě víc mě na těch knihách bavilo právě to přemýšlení o motivech a následcích různých činů. A ještě jedna věc mne hodně zaujala. Bylo pro mě velice zajímavé podívat se očima mého vrstevníka do ulic současného Ruska a poznat jeho názory na to, co se děje v Rusku i mimo ně. Musím říct, že mě Lukjaněnko zaujal nejen jako spisovatel, ale i jako člověk. Rád bych s ním zašel někdy na pivo. :)