Noční Hostýn

25.09.2017 17:43
Práce mne před pár lety zavála na Svatý vrch Hostýn, kde jsem strávil necelé tři dny a dvě noci. Dokud bylo světlo, měl jsem dost práce, kterou jsem potřeboval udělat, ale po setmění vyvstal problém, co s časem. Pracovat se nedalo, spát se nechtělo, knížky ani noviny na čtení jsem žádné neměl, televizi ani rádio také ne, počítač a internet už vůbec ne, společnost, s níž by se dalo povídat (nebo s ní příjemně mlčet) tam také žádná nebyla.
Chvíli jsem se potloukal po parku, obcházel Jurkovičovu křížovou cestu, a když už mne bolely nohy, a navíc nebylo vidět ani na krok, zakotvil jsem na úžasném místečku — malém hřbitůvku na temeni Hostýna, kde jsou už více jak sto let pochovávaní církevní hodnostáři. Posadil jsem se na cestičku mezi hroby důstojných pánů, koukal na nasvícenou baziliku Nanebevzetí Panny Marie a v naprostém tichu, kdy široko daleko nikdo nebyl a nikdo nerušil, jsem se pokoušel trošku meditovat. Měl jsem zpočátku obavy, jestli hřbitov nebude vyzařovat negativní energii, která by mi rušila soustředění, ale opak byl pravdou. Musím říct, že tak příjemné a pozitivní energií nabité místo jsem už dlouho nepotkal. Překvapilo mne to, asi ti pánové byli vyrovnaní se životem i sami se sebou, meditovalo se tam úžasně. Srovnal jsem si tam během více jak hodiny v hlavě spoustu věcí, odpočinul si a i pohledem baziliku se potěšil.
Řekněte sami... Není to paráda?