Sám v dešti

04.01.2017 23:48

Byl červenec roku 1998 a my byli na planině opět s Pavlem, Štefanem, Fredem, jejich rodinami a cholerickým Adamem. Což byl Fredův pes. Bydleli jsme na Havranie a těch osm dní bylo na zážitky velice výživných. Většinu jsme jich absolvovali ve více lidech, ale tento je jen můj. Už si nepamatuji proč, ale ve čtvrtek jsem se vypravil sám přenocovat pod seník na Nižnej Kľakovej...

 

Toto je jen velice mírně učesaný přepis autentických poznámek.

 

Čtvrtek 23.07.98

 

20.05 - Začíná bouřka a já jsem na Klakové pod seníkem. Už slyším vás ostatní, jak říkáte: „No ty si ale umíš vybrat den, kdy spát venku...“ Ale já vám hrdě odpovídám: „Náhodou, já věděl, že bude pršet a našel jsem si dobrý místečko.“

 

Zatím ale déšť houstne, začíná hřmět a blýskat se a já doufám, že mám s tím suchým a teplým místečkem pravdu. Začíná být cítit vzdušná vlhkost. Po dusném a teplém dni je to ale docela osvěžující. Pořád ještě je to dobrý, jestli se ale zvedne vítr, tak se obávám, že nebudu mít kam zalézt. Seník je ze všech stran otevřený, je to vlastně velký krmelec, ale ne zase dost velký, aby mne ochránil i před bočním větrem vhánějícim pod jeho střechu velké bouřkové kapky deště.

 

Nade mnou ve střeše prosvítá několik nevelkých škvír. Jsou zanedbatelné, když neprší. Nebo když prší jen málo. Dlouhotrvajícímu lijáku ale nemohou nijak odolat. Jestli bude pršet dlouho, budu spát v mokru.

 

20.11 - Prásk! Teď uhodil blesk někam do kopce nade mnou. Byla to fakt pěkná prda. Můj seník je nalepený na okraj lesa, nemuselo by do něj uhodit. Je tu všude kolem tolik vyšších předmětů. Kdyby však přece, asi bych utíkal, jako kdyby mi za patama hořelo... Ha, ha, ha. To měl být vtip, ale nějak se mu nesměji ani já sám. Příliš snadno by to mohla být realita.

 

20.14 - Vypadá to, že se bouřka posunula o kus dál, nejhorší to bude v tuto chvíli asi na Nižnej Kľakovej. Když jsem tam nabíral dech, koketoval jsem jednu chvíli s myšlenkou, že si tam někde zalezu na noc do houští. Teď by mě to mrzelo. Dobře jsem udělal, že jsem si to rozmyslel. Snad. Vyhráno ještě nemám.

 

20.21 - Déšť hned slábne a hned zase sílí. Nevím, co si o tom mám myslet, a netroufám si hádat, jak to bude vypadat za půl hodiny.

 

Sotva jsem to dopsal, déšť kurevsky zesílil. Setmělo se a není skoro vidět. Zkouším pod krytem seníku postavit stativ a vyfotit Malou Stožku v zajetí deště. Z lesů kolem ní se plíživě plazí chuchvalce bílé páry a vypadá to nádherně.

 

20.26 - Udělal jsem čtyři fotky, clona 22, časy od 1 do 2 sekund. Jsem na ně hodně zvědavej.

 

20.29 - Už se neblýská, občas zahřmí, ale vypadá to už vzdáleně. Prší teď vytrvale, ale ne moc prudce. Toto by se tady dalo přečkat bez větší újmy na suchosti šatů. Budu se ale muset přesunout na závětrnou stranu, vítr mi sem nafoukal vlhko.

 

Těžko být tady prorokem. Nestačil jsem dopsat a znovu se rozpršelo fest. Už není na co čekat. Stěhuju se do závětří.

 

20.37 - Tak teď už snad doopravdy déšť definitivně slábne. Jsem v suchu a doufám, že v suchu taky zůstanu.

 

Vzduch je svěží a voňavý a v trávě už zase optimisticky cvrká cvrček. Odněkud z lesa se tu a tam ozve zpívání nějakého ptáčka. Ještě chvíli si chce užít, moc času mu nezbývá. Zanedlouho nastoupí noční směna - sovy, výři, sýčkové a další dravá nočňata a to už žádný ptáček zpěváček zobák neotevře. Mohlo by to být naposledy v jeho životě.

 

20.45 - Pálí mě ramena, šel jsem dneska jen v tílku a vestě bez rukávů a nebyl to dobrý nápad. Sluníčko pěkně připalovalo.

 

Zajímalo by mě, jestli spí někdo v hájovnách dole na louce, nebo jestli jsem tady v okruhu několika kilometrů úplně sám.

Teď někde dole v lese zavřeštěla sojka. Někoho hlásí. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně.

 

20.55 - Fakticky se stmívá. Už na psaní pomalu nevidím. Jdu spát...