Slípka horská (Cotcus montanus) - vzácný endemit Muráňské planiny

27.06.2013 00:00
Klasická kryptozoologická literatura tvrdí, že na počátku bylo slovo. Není tomu tak. Na počátku byla obyčejná ulita.
 
Obyčejná, prázdná ulita od nějakého horského plže. Takových se jistě povalují po lesích tisíce, ale tato, kterou jsme našli v opuštěné lokalitě Muráňské planiny, byla výjimečná tím, že byla poškozená ostrým zobákem nějakého dravce. Zkrátka, že do ní byl vyklován pravidelný kruhovitý otvor. Po podrobném zkoumání pod lupou, a po vášnivé diskusi v konsiliu u láhve vína, jsme dospěli k jedinému možnému závěru - nebohý plž se stal obětí do té doby vědě zcela neznámé slípky horské (Cotcus montanus), která se tak zařadila po bok dalším muráňským živočišným pokladům, jako je ještěrka sněžná (Lacerta nivalis) a píďalka obrovská (Muranorhoe maximata). 
 
Možná může někdo mít pochybnosti o tom, že se z nálezu jediné proděravělé ulity dá vyvodit tolik závěrů. Takového pochybovače mohu ujistit, že těch závěrů se dá vyvodit mnohem více. Tak kupříkladu je díky velikosti otvoru zřejmé, že slípka horská dorůstá velikosti bažanta. Dále že je nelétavá, že kořist vyhrabává ze země a že ji rozklovává ostrým zobákem. Že se živí, jak jinak, plži (a možná i mlži a hlavonožci). Zbarvená je nejspíše do odstínu khaki, protože nelétá a musí se ukrývat v podrostu. Logické také je, že si nestaví hnízda v korunách stromů (tady si dovolím vsuvku - tyto informace jsou poplatné době objevu, tedy roku 1992. Evoluce se nezastavila a ledacos je nyní jinak - viz dále). Protože dosud nebylo nalezeno žádné vejce slípky horské, lze rovněž usuzovat, že je živorodá. A pravděpodobně samosnubná, protože slípek horských je extrémně málo a jen těžko by vytvářely páry. Pro tuhle hypotézu existuje precedent, a sice rovněž samosnubný himalájský Játy. Pokud jde o prostředí, dosud byla pozorována výhradně na Muránské planině. Z toho vyvozujeme, že se jedná o tamního endemita.
 
A nyní k té výše zmíněné evoluci. V případě slípky horské (Cotcus montanus) je evoluce mimořádně rychlá, téměř by se dalo říct, že se jedná o evoluční revoluci. Dokládají to následující fakta.
 
1992 - první setkání se slípkou horskou, respektive s pozůstatky jejího oběda.
 
1993 až 2010 - sporadická pozorování slípky horské (respektive zbytků jejího oběda) v přirozeném prostředí Muránské planiny.
 
2011 - slípka horská, dosud nelétavý pták, poprvé vzlétla! Byl jsem toho přímým svědkem. Neviděl jsem sice přímo vzlétajícího ptáka, ale protože jsem se pohyboval v oblasti pro slípky horské typické, nemohly zvuky vzlétajícího ptáka patřit žádnému jinému živočichovi.
 
2013 - slípka horská, která dosud nevydávala žádné významnější zvuky, se poprvé ozvala! Opět jsem toho byl shodou okolností přímým svědkem. Mohu proto vědě oznámit, že zvukové projevy slípky horské značně připomínají houkání sovy. Liší se vlastně jen v tom, že zatímco sova se akusticky projevuje po setmění, slípka horská houká za bílého dne.
 
Jistě uznáte, že jsou to všechno fascinující zjištění. Objevit vědě neznámého živočicha, který během pouhých dvaceti let vývoje vzlétne a promluví (a být doslova u toho!), mne naplnuje hlubokým uspokojením. Jako další cíl si nyní dávám slípku horskou, opět jako první na světě, vyfotografovat. Mohu slíbit, že vy budete první, kdo tyto snímky uvidí.