Strážcův všední den

01.10.2006 00:00
„Když jsi tak chytrý, tak si zkus být pár dní se strážci v terénu,“ napsal mi v debatě kolem pravomocí strážců jeden diskutující.
 
Proč vlastně ne, řekl jsem si, a když jsem jednal v úterý 28.6.2005 s RNDr. Marcelem Uhrínem, ředitelem Správy Národného parku Muránska planina, požádal jsem ho o svolení. Bál jsem se, abych tím jej i strážce neobtěžoval, ale byl jsem mile překvapen vstřícností a ochotou: „Kedy a kam by ste sa chcel pozrieť? Máte špeciálne prianie?“ „Ne, ne. Nechám to na vás. Já bych rád viděl, jak vypadá obyčejný den strážce…“ „Dobre, ozveme sa vám.“
 
„SEJDEME SA ZAJTRA O 8:00 NA VELKEJ LUKE. STRAZCA POCHOP,“ přišla mi ve čtvrtek odpoledne SMS. Jaký bude program, co se bude dělat, kam se půjde, to jsem nevěděl. A ani vědět nechtěl, chtěl jsem být překvapen.
 
Těšil jsem se moc, ale v pátek ráno jsem se probudil zdevastovanější než muránské turistické chodníky po práci lesáků. Jestli jsem si vybíral krizi po téměř dvoutýdenním chození po kopcích nebo na mě lezla nějaká chřipka, nevím, ale bylo mi mizerně, bolel mě celý člověk a unavený jsem byl mnohem víc, než když jsem šel večer spát. Kdybych se nestyděl, poslal jsem panu Pochopovi SMS, že nikam nejdu.
 
Pravidelná ranní koupel v ledové vodě podhradního pramene mne trochu probudila, únavu jsem doufal, že rozhýbu cestou na Velkou louku.
 
Na místo jsem dorazil asi o dvacet minut dřív a už zdálky jsem viděl u křižovatky dvou cest terénní Landrover a dva strážce v uniformách. Viděli i oni mě, jejich dalekohled mě „perlustroval“ vzápětí poté, co jsem se vynořil z lesa. Že jim unikne jen máloco, mě přesvědčili takřka ihned: „Ten bežec, čierne trenky, zelené tričko, čo tu každé ráno beháva, ten patrí k vám?“ ptali se s úsměvem. Patří… Fakt vědí o všem…
 
Seznámil jsem se s profesionálními strážci NP Muránska planina, pány Zdeňkem Pochopem a Ivanem Bryndzou, a první z nich mi nastínil dnešní program. Dozvěděl jsem se, že jsou zde již od šesti hodin ráno, že kontrolují auta vjíždějící na planinu, zda jsou vybavena příslušnými povoleními. V poslední době je na planině pohyb aut značný, lesní závod likviduje polomy a pracuje pro ně i řada externích firem a pracovníků. Jestli to ale bylo tím, že bylo krátce po státním svátku nebo jestli dal dělníkům někdo echo o chystané kontrole, těžko říct, faktem ale je, že to ráno projelo kontrolním stanovištěm jen devět bezproblémových vozů.
 
Úderem osmé jsme se naložili do Landrovera a odjeli do Hrdzavé doliny. Tady měli strážci nainstalovat cedulky s označením stupně ochrany na označníky hranic národní přírodní rezervace. U jednoho to bylo jednoduché, druhý však byl vyvrácený projíždějícím traktorem, a protože i pata sloupku byla značně shnilá, rozhodli se strážci na místě, že vyrobí nový. Materiál si přivezli s sebou, stejně tak nářadí a barvu měli v autě, a tak se pustili rovnou do práce.
 
„Pomůžu vám…“, navrhl jsem. „Keď chcete…“ Jasně že chci, přece se nebudu dívat, jak dva chlapi pracují. Věším foťák na strom, chytám se lopaty a zatímco pan Pochop přiřezával motorovou pilou nový sloupek, kopali jsme s panem Bryndzou v kamenitém terénu díru pro usazení označníku. Po očku sleduji pana Pochopa s pilou. „Vy byste se tím klidně mohl živit,“ konstatuji, když vidím, jak si s tím nástrojem rozumí. „Mám na to papiere,“ usazuje mne s úsměvem. Na upravený trámek strážci rychle připevňují stříšku a desku s tabulkou, přelepují staré samolepky s texty a státním znakem novými, hotový výtvor usazují do země a natírají. Čekal bych, že to bude trvat mnohem déle, ale je znát, že to nedělají poprvé. Jen na malou chvíli byli od práce vyrušeni, to když z nitra doliny přijelo dodávkové auto s dřevorubci a strážci kontrolovali jejich povolení ke vjezdu. Nebylo bez vady, datum jeho platnosti už vypršelo, ale vyřešilo se to domluvou.
 
Nový označník je nainstalovaný, uklízíme nářadí a odpadky a pokračujeme v cestě. Cílem je Nižná Klaková. Zastavujeme u jedné skládky dřeva a řežeme několik smrkových polen, později se budou hodit.
 
Projíždíme po lesnické cestě, po níž by mě nikdy nenapadlo, že se dá autem jet – je místy velmi strmá, na mnoha místech rozbahněná. Držím se jako klíště a snažím se nevnímat sráz pod námi. Ale Landrover a šikovný řidič za volantem nás vyvezou nahoru zcela bezpečně, takže mám i možnost kochat se nádhernými výhledy na Hrdzavou dolinu.
 
Je krásný den a na Nižné Klakové je několik skupin turistů, dohromady tak dvě desítky lidí. Část jich sedí kolem venkovního ohniště, několik jich je v útulně. Jsem zvědavý na přímý kontakt strážců s turisty.
 
Žádné vzrušení se nekoná. Pan Pochop nás turistům všechny s úsměvem představí, požádá lidi z útulny, aby ji na chvíli uvolnili, protože je zapotřebí opravit podlahu, a poprosí o zlikvidování nelegálního ohniště před chatou. Na slušnost reagují turisté slušností a ochotně vyhoví. Navíc, když vidí, že chceme odvážet pytle s odpadky, pomohou uklidit kolem chaty.
 
Hlavní prací je ale oprava podlahy v útulně. Je vyrobená z kolmo postavených dřevěných špalíků a někdo ji v zimě poničil, když na ní rozdělal oheň. „Co to bylo za cvoka? Nemohl být při smyslech. Vždyť mohl uhořet…,“ ptám se strážců. Krčí rameny. Našly se tam láhve od alkoholu a injekční stříkačky, takže asi mejdan feťáků…
 
„To sú tie chvile, kedy sme rádi, že môžeme mať pri sebe zbraň. Neviete, koho stretnete,“ povídá mi pan Pochop narážkou na naši debatu o tom, zda strážci mají či nemají mít zbraň. Mně se ta představa nelíbí, ale tohle je první konkrétní argument, který slyším a nad kterým se vážně zamýšlím.
 
Z auta vynášíme nařezané špalky (konečně vím, na co je potřebujeme) a společně s panem Bryndzou se pouštíme do opravy podlahy. Pan Pochop mezitím pracuje venku, případně nám motorovou pilou špalíky upravuje na správnou velikost. Trvá nám to asi hodinu. Podlaha sice nevypadá jako od profesionálních podlahářů, ale svůj účel bude plnit. Alespoň do doby, než se zase někdo rozhodne na ní udělat táborák…
 
Uklízíme nářadí, nakládáme několik pytlů s odpadky a vracíme se do Hrdzavé doliny a jejím údolím do Muráně, kde se loučíme. Denní program jsme vyčerpali a moje přihlížení všednímu dni strážců končí.
 
Díky, strážci, bylo to poučné a bylo to fajn.