Tibetská kniha o životě a smrti

24.06.2012 00:00
„Rinpočhe ukazuje naději, která je ve smrti: jak můžeme překonat odmítání a strach a odhalit, co v nás přežívá smrt a je neměnné. Předkládá jasný, inspirující a úplný úvod do meditační praxe, karmy a znovuzrozování a ukazuje potíže a odměny duchovního cesty. Radí, jak pečovat s láskou a soucitem o umírající a jak jim poskytovat duchovní pomoc.“ 
 
Tibetská kniha o životě a smrti, jejímž autorem je Sogjal Rinpočhe, učitel tibetského buddhismu, je titul, k němuž jsem se dostal po zvláštní příhodě. Je to pár let zpátky, byl jsem nemocný a přemýšlel o smrti. 
 
Jednou v noci jsem měl divný sen. Byla se mnou zdravotní sestřička. Mladá, hezká, ale sranda s ní nebyla. „Něco vám ukážu,“ povídá. „Toto je spánek,“ řekla. A byl to spánek – se sny, prostě klasika. „Toto je bezvědomí.“ A bylo to bezvědomí. Mnohem hlubší než spánek, bez snů, ale někde na okraji jsem věděl, že se z něj proberu. „A toto je smrt.“ A bylo… Bylo nic… Hluboké, temné nic… Těžko se to popisuje. A dost mě to vyděsilo.
 
A vyhnalo do knihkupectví. Vím, co si o posmrtném životě myslí křesťanství i islám. To ale není můj šálek kávy. Hledal jsem něco jiného a našel to právě v této knížce. Nestal se ze mne po jejím přečtení buddhista, zůstal jsem dál nevěřícím psem (z hlediska kteréhokoliv náboženství). Ale přesto mi to hodně dalo. Naučil jsem se trochu meditovat a hlavně se naučil žít s představou, že smrt je prostě součást života.