Za tajemstvími Muráňské planiny - Lacerta nivalis

21.08.2006 00:00
Tímto starším textem zahajuji menší sérii odhalených tajemství Muráňské planiny, jednoho z Národních parků Slovenska. Byť se jedná o již dříve publikované věci, na aktuálnosti dosud neztratily nic, a proto snad budou zajímavé i pro ty z vás, kdo jste to dosud netušili. :)
 
První část prvního příběhu je z února 2006.
 
Při únorovém (2006) pobytu na planině se nám podařilo objevit stopy přítomnosti neobvyklého a velice málo známého živočicha – ještěrky sněžné (Lacerta nivalis). Po slípce horské (Cotcus montanus), kterou jsme objevili před 14 lety, a relativně mladé píďalce obrovské (Muranorhoe maximata) je to již třetí objev tohoto druhu.
 
Jak bylo ze stop zjevné, ještěrka sněžná se pohybuje zvláštním způsobem – na povrchu sněhové vrstvy provádí dlouhé skoky, uvnitř této vrstvy pak hrabe tunely.
 
Z tohoto faktu se dá vyčíst ledacos o vzhledu ještěrky sněžné (dostatečně kvalitní fotografie dospělého exempláře zatím bohužel neexistuje). Zadní nohy má silné, aby dokázala skákat na vzdálenost delší, než je její tělo, kdežto přední nohy jsou hrabavé, aby mohla razit tunely. Původní domněnka, že má ochlupená chodidla, se nepotvrdila. Nabízí se ale možnost, že se tato ještěrka pohybuje na kratší vzdálenosti po zadních končetinách, což vyvolává zajímavé evoluční otázky.
 
Pokud jde o podobu ještěrky sněžné, má se všeobecně zato, že stavbou těla a velikostí připomíná ještěrku živorodou (Lacerta vivipara), která se na planině běžně vyskytuje (vzhledem k odlišnému životnímu stylu je ale nepravděpodobné, že by mohlo docházet ke křížení – v době, kdy ještěrka živorodá přezimuje, je ještěrka sněžná aktivní, a naopak – nemohou se proto prakticky potkat).
 
Tělo má tato ještěrka zbarvené bíle, aby nebyla na sněhové vrstvě nápadná pro predátory, kterými jsou zejména přezimující krkavci a v případě nouze o lepší potravu i vlci.
 
Sama ještěrka sněžná se živí organickými nečistotami, přimísenými do sněhu. Nasvědčuje tomu zdánlivě nesmyslná trasa, plná zvratů, prudkých obratů a kliček, které při sběru potravy provádí. Patří proto mezi teplokrevné všežravce.
 
Nepříznivé letní období tráví v hibernaci ve studených podzemních dutinách, k čemuž je krasový terén ideálním prostředím.
 
Více se o této raritní ještěrce zatím zjistit nepodařilo, budeme vděční za jakékoliv informace či dokonce fotografie.
 
Aktualizace 21.8.2006: 
 
Podnikli jsme expedici za hledáním letnící se ještěrky sněžné. Zde předkládáme záznam z deníku.
 
Myšlenku uspořádat expedici na objevení letnící se ještěrky sněžné (Lacerta nivalis Sharkan), jsem v sobě nosil od chvíle, kdy jsme letos v únoru nalezli a vyfotili na Muránské planině ve sněhu její čerstvé stopy a vyhrabané tunely. Bohužel se nám tento unikátní nález podařil právě v předvečer odjezdu domů, takže už jsme neměli možnost vrátit se na lokalitu a pokusit se vyfotit i samotnou ještěrku.
 
Bylo mi to líto, protože stopy ve sněhu prozrazovaly mimořádnou aktivitu ještěrek sněžných a hodně nám toho napověděly nejen o anatomii, ale i o způsobu života tohoto vědě dosud prakticky neznámého tvora. O to víc jsem se ale těšil na letní expedici, kterou jsem začal plánovat a organizovat téměř vzápětí po příjezdu domů.
 
Prvním krokem byla důkladná teoretická příprava. Relevantní informace o ještěrce sněžné dosud samozřejmě žádné neexistují, proto bylo nutné jít na to takříkajíc od lesa.
 
Protože je odůvodněný předpoklad, že ještěrka sněžná má přesně opačný biorytmus než její vědě známé (a na Slovensku žijící) příbuzné – ještěrka obecná (Lacerta agilis Linné), ještěrka živorodá (Zootoca vivipara Jacquin), ještěrka zední (Podarcis muralis Laurenti) a ještěrka zelená (Lacerta viridis Laurenti), vycházel jsem zejména z údajů o těchto druzích a snažil se je otočit o 180 stupňů.
 
Dá se říci, že jsem si takto o ještěrce sněžné udělal docela slušnou představu a základním východiskem pro plánování expedice se tak stala pracovní hypotéza, podpořená zimní fotodokumentací, že zatímco výše vyjmenované středoevropské druhy ještěrek jsou aktivní v létě a v zimě zimují někde v podzemních dutinách, u ještěrky sněžné tomu je právě naopak – aktivní jsou v zimě a v létě se v podzemních dutinách letní. Jelikož jsem chtěl v této fázi pátrání (zimní expedice se připravuje také a pomalu již zahajuji konzultace a sestavování týmu) nalézt a zdokumentovat odpočívající ještěrku sněžnou, stal se logicky optimálním termínem letošní žhavý srpen.
 
Do výzkumného týmu jsem přizval dva své dlouholeté přátele, RNDr. L., v naší čtvrti poměrně známého zoologa, specialistu na čeleď Lacertidae, a Bc. V., kameramana na volné noze, autora řady nízkorozpočtových dokumentárních snímků a reportáží. Kromě odborných předpokladů, hrála ve volbě týmu významnou roli i fyzická kondice účastníků, protože vytipované lokality na Muránské planině jsou obtížně přístupné a většinu trasy bude nutno absolvovat po vlastních nohách.
 
Po shromáždění potřebného vybavení a po posledním doladění formy (šlapání na rotopedu s těžkým batohem na zádech), jsme v polovině srpna nasedli večer do autobusu směr Muráň a vyrazili ještěrce sněžné a vzrušujícím zážitkům vstříc.
 
A nyní již autentické zápisky z expedičního deníku:
 
05:30 Dohodli jsem se, že vyrazíme z Muráně hned, jakmile vystoupíme z autobusu, protože jsme chtěli v ranním chladu ujít co největší vzdálenost. Tak úplně se nám to ale nepodařilo. Napřed si V. musel přezout boty a potom se L. šel vyčůrat někam za roh. Trvalo mu to tak dlouho, že než se vrátil, chtělo se čůrat i mně, a tak jsem šel taky někam za roh.
 
06:02 Tak, teď jsem vyčůraní všichni tři (nakonec to totiž přišlo i na V.), a už snad z Muráně konečně vyrazíme – teď už by nám nemělo v cestě do hor nic stát. Nad zvlněným obzorem vylézá sluníčko a políčka vůkol přikrývá jemný opar. Bude nádherný den a my jsme plni nadšení.
 
06:48 Jsme asi kilometr nad obcí, v nohách máme poctivých dvě stě výškových metrů a odpočíváme. Radíme se, jestli bychom nemohli část výbavy odložit a zahrabat ji někam do lesa, cesta do kopce nás zmáhá víc, než jsme čekali. Protože však každý navrhuje odložit něco z toho, co má on na zádech, nedocházíme k žádnému konsensu. Shodujeme se však jednomyslně na tom, že není nezbytně nutné, abychom ještě dnes došli na Nižnou Kľakovou (6 hodin cesty), ale bohatě postačí, když dojdeme k bufetu na chatě pod hradem (0,5 hodiny). A pak se uvidí.
 
07:50 Pivko na chatě opravdu bodlo.
 
08:15 Cítíme se natolik posilnění, že se domlouváme na tom, že sice nepůjdeme na vzdálenou Nižnou Kľakovou (5,5 hodiny), ale dojdeme na podstatně bližší Studňu (2,5 hodiny), kde je jedna z vytipovaných lokalit (právě ta, kde vznikly zimní snímky). Zdá se nám totiž moudré začít tam, kde jsme již výskyt ještěrky sněžné v minulosti zaznamenali.
 
11:21 Jsme na Studni. Potkali jsme cestou dvojici dobrovolných strážců přírody a od těch jsme se dozvěděli, že v lokalitě Nižná Kľaková probíhá těžba dřeva. Ještě že jsme tam nešli, všechny letnící se ještěrky sněžné široko daleko tam budou probuzené, vyplašené a rozutíkané do okolí.
 
11:25 Tak přímo na Studni bohužel asi také nezůstaneme. Na obou lesnických chatách jsou nějací hosté s auty a dětmi. Dělají hluk a smrdí. Tady by se ještěrkám asi také nespalo dobře. Jdeme hledat jinou vhodnou lokalitu.
 
12:41 Máme ji. Našli jsme díru na nedaleké severní hraně planiny, která vypadá, že by mohla být letništěm ještěrek sněžných. Nejsou tu ani dřevorubci ani auta s dětmi, zato je tu plno komárů. Pokud je spící ještěrky loví, jsme na správném místě. A kromě toho, dál už dneska pro pokročilou únavu beztak nedojdeme.
 
12:46 Na malém rovném plácku stavíme stany a vybalujeme vybavení – kamery, fotoaparáty, infračervené lampy, přenosný generátor, kanystr s benzínem, mikroskop, dvě náhradní sklíčka podložní a čtyři krycí, geologické kladívko, tři krompáče a sbíječku. Také sestavujeme skládací síťku na motýly – síťka na ještěrky se bohužel nikde neprodává. Ale jsme si jistí, že i s touto síťkou něco ulovíme.
 
13:26 Poobědvali jsme chléb s loveckým salámem, zapili to čerstvou vodou ze studánky na Studni a L. při té příležitosti zjistil, že má tak citlivé krčky zubů, že se rozhodl, že po zbytek expedice už nebude nic pít. Nevěříme mu, teplé kafe si jistě dá. Také na slivovici nikdy žádnou citlivost nevykazoval. 
 
13:45 Konečně zahajujeme vlastní pozorování. Začínáme rekognoskací pohybu větší i menší zvěře v ústí díry. Montujeme kamery na stativy a rozmisťujeme je tak, abychom snímali ústí díry alespoň ze dvou různých úhlů. Chtěli jsme to původně mít nasnímané ze tří úhlů, ale se dvěma kamerami se nám je přes veškerou snahu nepodařilo pokrýt. Musím si to poznamenat do todo listu pro příští expedici.
 
15:27 Další poznámka do zápisu: V. je idiot. Třikrát jsme mu před odjezdem připomínali, že nesmí zapomenout vzít náhradní baterie do kamer. Zapomněl. Díky němu máme takřka dvouhodinový záznam ústí díry, kde se kromě čtyř mravenců a jedné mouchy nepohnulo vůbec nic (pohyb trávy ve větru nepočítám). Zato to máme nasnímané ze dvou různých úhlů. Taky těch komárů je tady opravdu hodně. ty už ale nenatočíme, protože baterie jsou vybité.
 
15:30 Náš tým prošel menší reorganizací. V. byl přeřazen z pozice kameramana a dokumentaristy na pozici nosiče, kuchaře a plašiče komárů.
 
15:51 L. se strašně šklebí a vydává zvířecí zvuky. Říkám mu, že vyřazení kamer z provozu je sice mrzuté, ale že se nemusí obávat o vědecký materiál, protože máme ještě fotoaparáty a spící ještěrky tak budeme moci dostatečně zdokumentovat pro další zkoumání. L. říká, že ještěrky jsou mu ukradené, vytahuje mobil a ptá se, jestli někdo nemáme telefonní číslo na nějakého šikovného zubaře. V. nějaké číslo má a dává mu je. L. mu děkuje, protože ještě neví, že tady není žádný signál.
 
15:52 Ze stanu, kde bydlí L., se ozývá hrozný řev. Buď se L. zase napil studené vody nebo zjistil, že tady není žádný signál.
 
16:13 V. připravuje další oběd, tentokrát teplý. Vaří na plynovém vařiči instantní kuře na paprice. L. je ve svém stanu. Buď studuje natočenou videodokumentaci nebo spí. Díru v zemi pozoruji sám. Jsem z toho trochu rozpačitý. Co kdyby z ní vyklouzla ještěrka sněžná v okamžiku, kdy se na moment odvrátím nebo budu zrovna odskočený, protože jsem se třeba potřeboval vyčůrat? Kdo to zdokumentuje a zachytí na film? Svolávám hned po obědě poradu na přerozdělení hlídek u díry.
 
17:49 Vzbudili nás komáři. Další poznámka pro příští expedici: přibalit aspoň litr repelentu. L. má od komárů hrozně poštípaný obličej, přestože si jej přikryl síťkou na motýly. Prý to viděl v nějakém cestopisném filmu. Asi si to spletl s moskytiérou, ale jsem dalek toho, abych mu to říkal, nevypadá přístupný rozumné debatě.
 
17:51 Díra v zemi je beze změn. Nenacházíme okolo ní ani žádné nové stopy, takže se dá předpokládat, že v ní se letnící ještěrka sněžná díru v době našeho neplánovaného spánku neopustila. Možná bude stačit, když budeme díru v pravidelných intervalech kontrolovat. V. souhlasí a odchází hledat houby. L. taky souhlasí a odchází hledat kadibudku. Jsem zvědav, kdo z nich se vrátí dříve a s čím.
 
18:30 Kontroluji díru. Nic nového. Ani v našem týmu nic nového, L. ani V. se ještě nevrátili.
 
19:30 Pravidelná kontrola díry. Nejsem si jistý, jestli ta hrudka hlíny tam byla i před hodinou. Škoda, že nemáme funkční kamery, mohl bych si pustit záznam a přesvědčit se. L. ani V. se ještě pořád nevrátili.
 
19:42 Vrátil se V. Strašně nerad mu kazím radost, ale ty houby, co přinesl, nejsou jedlé. Zkazil jsem mu radost. Řečeno jeho slovy, nasral jsem ho. Chvíli uvažuji o tom, že ho nechám ty houby sníst, ale rozmýšlím si to. Kdo by nesl nazpátek všechno to vybavení?
 
20:15 L. se ještě pořád nevrátil, začínáme si o něho dělat starosti. Přece nemůže ještě pořád hledat kadibudku? Stmívá se.
 
20:30 Tak ta hrudka hlíny tam prý byla i předtím. Aspoň V. si to myslí. Ale nevím, zdá se mi v posledních hodinách nějaký roztěkaný. Snad se nemýlí…
 
20:33 L. je zpět. Kadibudku prý našel až u chaty pod hradem, ale už ji vlastně nepotřeboval, protože už dávno předtím musel vykonat potřebu v lese. Proč tedy dál hledal kadibudku, nám nebyl schopen vysvětlit. Není s ním teď příliš rozumná řeč, je zcela vyčerpaný, smrdí z něj pivo, má oteklý obličej a navíc se zdá, že se mu na něj opálil vzorek síťky na motýly. To mu raději neříkáme, při troše štěstí si toho všimne až doma.
 
21:14 L. vykazuje jistou citlivost žaludku na slivovici. Nevěděli jsme, že ji má s sebou. V každém případě s ním dnes na pozorování díry už počítat nemůžeme. Navrhuji V., že se budeme spolu střídat při nočním pozorování díry, ale V. poněkud nevrle povídá, že mu můžou dneska ještěrky políbit zadek. Nechápu, proč by to dělaly, předpokládám, že i kdyby v noci vylezly, což příliš neočekávám, spíše by se staraly o své vlastní potřeby a ne o jeho zadek. Říkám to V. Odpovídá mi, že mu můžu zadek políbit taky. Mám takový nejasný pocit, že budu dnes v noci díru hlídat sám.
 
22:28 V. i L. spí ve svých stanech. Unavený L. chrápe tak strašlivě, že si nemusíme dělat žádné obavy z divoké zvěře. Dělám si trochu naděje, že by mohl vzbudit ještěrku sněžnou.
 
22:35 Zahajuji noční hlídku u díry. Mám v pohotovosti výkonnou baterku, tři infračervené lampy, jeden digitální a jeden klasický fotoaparát s bleskem, poznámkový blok, tužku, otevřený zavírací nůž na medvědy a termosku s kávou. Noc bude dlouhá a musím zůstat za každou cenu bdělý. Hvězdy krásně svítí, měsíček je téměř kulatý, fouká svěží vánek – je to velmi romantické. Takhle nějak jsem si tu expedici představoval.
 
04:56 Vzbudila mne zima. Nečekal jsem, že budou srpnová rána tak chladná. Hrudka hlíny je na svém místě a ústí díry je zakryto nádhernou, pravidelně utkanou pavučinou, v níž se jako perličky třpytí drobné kapičky rosy. Pracovitý pavouček odvedl přes noc úžasnou práci.
 
04:57 Ten pavouk je ale svině. Mám vlasy plné lepkavých pavučin a od té zatracené rosy mám promáčené šaty úplně skrz naskrz. To jsem fakt zvědav, kde se budu sušit. Je mi hrozná zima a káva v termosce vychladla. Jdu se podívat, jestli L. nezbylo trochu slivovice…
 
07:50 Sluníčko začíná hřát a my jsme po vydatné snídani opět plní sil a optimismu. V. mi v soukromí říká, že kosočtverečky, které se L. opálily na obličeji, vypadají docela sexy. Mám pocit, že se na něm začíná projevovat sexuální abstinence, už ty jeho včerejší poznámky o zadcích… Poznámka pro příště: buď s sebou vzít nějaké ženy nebo nebrat síťku na motýly.
 
07:52 Děláme poradu a rozhodujeme se, že dnes již nebudeme díru pasivně sledovat, ale přejdeme ke druhé fázi výzkumu – pokusíme se spící ještěrku vykopat. Začínáme kopat.
 
08:01 L. tvrdí, že si musí nutně odběhnout do kadibudky a s rolí toaletního papíru v ruce se ztrácí mezi stromy. Kopeme dál s V. sami.
 
08:03 V. tvrdí, že dostal asi úžeh a že se musí jít zchladit ke studánce na Studni. S prázdnou 1,5 l PET láhví se ztrácí mezi stromy. Doufám, že se kolegové brzy vrátí a kopu zatím sám.
 
08:14 Poznámka pro příště: stačil by jeden krompáč a místo dvou zbývajících by bylo lepší vzít alespoň jednu lopatu, ruce mám vytahané jako krtek…
 
08:59 Ti dva by se už mohli vrátit, bolí mě od kopání úplně všechny svaly v těle. Poznámka pro příště: v rámci přípravy vykopat alespoň jednu cvičnou jámu o rozměrech 1×1×1 metr.
 
09:20 Narazil jsem na rostlou skálu, tady krompáč nepomůže. Nasazuji sbíječku.
 
09:21 Poznámka pro příště: netahat s sebou nefunkční sbíječku.
 
09:22 Kolegové výzkumníci ještě stále nedorazili a bez porady s nimi nechci začínat novou práci. Rozhoduji se, že budu zatím pořizovat fotodokumentaci okolí, abychom mohli alespoň studovat přirozené životní prostředí ještěrky sněžné.
 
12:47 Mezi stromy se objevují kolegové. Zvláštní, přicházejí oba současně a vypadají docela rozjařeně. Možná učinili cestou nějaký významný objev.
 
12:48 Kamarádi žádný významný objev neučinili, ale přesto jejich výlet nebyl zbytečný, přinesli mi taky pár piv.
 
13:59 Děláme vědeckou poradu a domlouváme se, že zásadní rozhodnutí učiníme až po obědě.
 
14:45 L. je vystudovaný zoolog a jako takový ví s naprostou jistotou, že vykonávat s plným břichem namáhavou manuální práci není vůbec zdravé. Dokonce hovoří o nezanedbatelných zdravotních rizicích.
 
16:20 Snažíme se přeformulovat cíle expedice tak, abychom mohli odjet domů s vědomím, že jsme je naplnili. A po delší diskusi se nám to i daří.
 
16:21 Můžeme na závěr konstatovat, že jsme se důkladně seznámili s prostředím, kde se běžně vyskytuje ještěrka sněžná, že jsme objevili a prozkoumali typ letniště, v němž ještěrka sněžná (možná) nejraději tráví horké letní měsíce, a v neposlední řadě jsme propátrali důkladně okolí lokality a seznámili se s hygienicko-občerstvovacím zázemím. Vytvořili jsme proto výborné výchozí podmínky pro další expedice, které budou nepochybně následovat.