Experimentální typ

„Ty, Davide, když já ti fakt nevím,“ kroutil se Aleš jako žížala nabodnutá na rybářském háčku. „Chápej, tohlencto je experimentální typ. Úplná novinka. Abych pravdu řekl, tak ještě není ani pořádně vyzkoušená. Teprve dneska ráno nám ji sem dodali z vývojáku k prvním provozním testům. Nikdo netuší, co všechno může při ostrým nasazení napáchat. Klidně by mohla být i nějak nebezpečná,“ dodal varovně, ale tušil už, že to na přítele nebude mít valný efekt.

„Prosím tě, Aldo, nevyšiluj. Co by mi asi tak mohla udělat? Šoustat bude chtít,“ mávl David lehkomyslně rukou. „Což je dobře,“ zaleskly se mu oči.“ Na to je udělaná a to my od ní přece chceme, no ne?“

Aleš si sundal tlusté brýle a nervózně si kapesníkem utřel zpocené čelo. „Že já vůl ti o ní vůbec říkal,“ posteskl si a zamžoural na přítele krátkozrakýma očima. „Bude z toho děsnej průšvih. Uvidíš.“

„Alešku, kamaráde, nebuď labuť a půjč mi ji domů,“ kul David železo, dokud bylo žhavé. „Sám říkáš, že je to experimentální typ a že je nevyzkoušená. A já po tobě přece nechci vůbec nic jinýho, než abys mi dovolil pořádně ji vyzkoušet v praxi. Co je na tom špatnýho? Stejně ji tady chcete testovat a zkoušet. Řekni sám, co může být lepšího než dobrovolník, kterej jí dá pořádně zabrat a otestuje ji v plným provozu? A úplně zadarmo. Vlastně byste mi měli bejt vděční,“ dodal pokrytecky.

„No, tak snad na jeden večer…,“ změkl Aleš.

„Na jeden večer?“ opáčil David nevěřícně. „Jenom na jeden blbej večer?“ potřásl hlavou. „Copak ji, prosím tě, můžu otestovat za jeden jedinej večer? Ty těmhle věcem asi moc nerozumíš, co, vědátore?“

Aleš zrudnul jako růžička. „Hele, jestli tím jako myslíš, jestli už jsem měl někdy soulož, tak měl. A ne jednu. Už jsem měl dokonce dva pohlavní styky. Takže vím, o čem mluvím,“ dodal mladý vědec dotčeně.

„No jo. Když už jsi měl celé dva pohlavní styky, tak to asi budeš odborník,“ pronesl David kousavě a Aleš zrudnul o další odstín. „Ale já už těch pohlavních styků měl o něco víc a zcela skromně bych řek, že jsem ještě větší odborník než ty. A proto bych ji měl vyzkoušet já. A potřebuju na to aspoň čtrnáct dní.“

„Tak to teda ne,“ vzchopil se ponížený Aleš. „Ne, že bych ti ji, Davide, nepřál, ale na čtrnáct dní ti ji půjčit nemůžu. Fakt ne. Maximálně na týden,“ přiznal nerad. „A i to je…,“ chtěl ještě něco dodat, ale David mu skočil do řeči.

„No, výborně. Já věděl, že se spolu domluvíme jako dva civilizovaní lidi,“ zaradoval se a poplácal přítele po kostnatém rameni. „Seš fakt kámoš, Aldo. Máš to u mě. Až budu pořádat nějaký pořádný mejdlo, tak tě určitě pozvu. Aby sis zlepšil skóre.“

„To by bylo senzační,“ zasnil se Aleš. „Budou tam taky nějaký holky? Živý holky?“

„Jasně, že budou. Co by to bylo za mejdan bez živejch holek.“

„Tak dobře, Davide,“ rozhodl se Aleš. „Ode dneška na týden si ji můžeš odvést. Dneska je středa, nejpozději ve středu příští týden ji zase přivedeš zpátky. Platí?“

„Jasně, kámo. Ve středu příští tejden ji máš tady jako na koni. A teď mně řekni, jak se s ní zachází. Má to někde nějaký knoflíky nebo čudlíky nebo tak něco?“

Aleš se pobaveně zasmál. Byl rád, že se dostali na pevnější půdu vědy a že se ko-nečně může před svým přítelem něčím blýsknout. „Jediná dvě tlačítka jsou její bra-davky,“ řekl důležitě. „Takže nemusíš mačkat žádné knoflíky. Já ti ji tady primárně oživím a nastavím ji na tvoji biologickou konfiguraci. A ona už s tebou potom půjde sama. Jako normální živá holka. Jenomže mnohem věrnější. Tahle ti nezahne s nějakým blbým fotbalistou,“ prodrala se mu do hlasu ozvěna staré křivdy.

„Skvělý,“ zajásal David. „A co nějaká… údržba? Musí se dělat?“

„Kdepak. Vůbec žádná. Jíst ani pít nepotřebuje. Nic nevylučuje. Počítáme sice s tím, že později bude dána do distribuce omezená série s kompletním vyměšováním, aby si na své přišli i příznivci speciálních sexuálních praktik, ale tento typ to ještě nemá,“ řekl a zatvářil se omluvně.

„To je úplně v pořádku,“ přikývl David velkomyslně. „Já si na to stejně nepotrpím. Ale nebude to úplně na sucho, že ne?“

„Samozřejmě, že ne. Produkce slin a zvlhčování pohlavních orgánů je ve standardní nabídce.“

„To jsem si oddechl. Já se trochu bál, aby to třeba nedřelo. Ty, hele, a jak je to vlastně s koupáním?“ zasvítily Davidovi oči. „Já to rád ve sprše…“

„Může se koupat a sprchovat bez omezení. Voda ani saponáty jí nevadí.“

„A sprchovej gel?“

„Ani sprchovej gel Petře nevadí.“

„Petře?“

„Ano. Tento prototyp se jmenuje Petra. Ale můžeš jí samozřejmě říkat, jak budeš chtít. Jí je to úplně jedno. Bude slyšet na každé jméno, které jí dáš.“

„Ne, ne. Petra mi naprosto vyhovuje. Znal jsem jednu bezva Petru…, takovou… No, to je teď vedlejší. Ty vole, já už se tak těším domů,“ zamnul si David spokojeně ruce a plácl přítele do zad. „Jako malej kluk na vánoce. No jo,“ zarazil se ještě, „ale jak je to vlastně s energií? Musí se nějak dobíjet? Nebo je na baterky?“

„Tak to se ti bude líbit ze všeho nejvíc,“ zatvářil se Aleš tajuplně. „To je totiž ta nejrevolučnější novinka, kterou naši vývojáři vymysleli. Tenhle typ se dobíjí automaticky při souloži. Rozumíš. Při tření její pochvy o tvůj penis…“

„Rozumím dokonale. Třeme-li ocas ebonitovou tyčí…“

Aleš se zamračil a zatvářil se otráveně. „Žádnou ebonitovou tyč, ty nadrženej pri-mitive. Prostě se při pohlavním styku třením vašich sliznic automaticky dobíjí její akumulátor. Čím víc tření, tím víc energie,“ dodal upjatě a ukazovákem si upravil brýle.

 

X

 

„Máš to tady moc hezké,“ řekla drobná modrooká blondýnka s perfektní postavou, když si prohlédla Davidův staromládenecký byt. „Ale úplně nejvíc se mi líbilo v ložnici. Půjdeme se pomilovat teď hned nebo se chceš napřed najíst?“ zeptala se a upřela na Davida své veliké pomněnkové oči. Natáhla se na špičky, opřela se o něho plnými ňadry a lehce ho kousla do brady.

David se na ni nadšeně podíval. Miloval domácí androidy a tahle hračka byla přesně podle jeho gusta. „Víš co? Napřed doplníme tvou energii,“ řekl, popadl ji za ruku a odtáhl ji do ložnice.

„To bylo prostě úžasný,“ zašeptal, když konečně popadl dech. Posadil se na posteli a prohlížel si nahou dívku. „Víš, že jsi nádherná?“ zeptal se obdivně.

Petra se polichoceně usmála. „Děkuji. Oni si na prototypech dávají vždycky dost záležet. Měla jsem kliku. Sériovka bývá někdy trošku slabší,“ řekla. „Budeme se teď ještě milovat?“ zeptala se a jako roztoužená kočka se vláčně protáhla.

„Rozhodně ano,“ přikývl David. „Ale až za malou chvilku. Teď se půjdu napřed vysprchovat.“

„Dobře. Jak si přeješ. Půjdu s tebou a budeme se tedy milovat ve sprše,“ ochotně androidka souhlasila a vyskočila pružně z postele. David se na ni láskyplně podíval a po tváři se mu rozlil blažený výraz. „Budeme spolu šťastní, miláčku,“ vydechl…

Teprve dlouho po půlnoci mladík zcela vyčerpán usnul v Petřině měkkém náručí. Zdálo se mu o ní.

Znovu a znovu ji viděl, jak se před ním nenuceně pohybuje nahá, jak mu ochotně dovoluje, aby se jí dotýkal, kde uzná za vhodné, jak se naopak velmi zkušeně dotýká ona jeho.

Zdálo se mu, že se spolu opět, pokolikáté již, vášnivě milují. Tentokrát on ležel na zádech a Petra seděla obkročmo na něm. Její pohyby se zrychlovaly a zrychlovaly, až se s nimi rozhoupala celá postel. Připadal si jako na moři a tím rytmickým pohupováním se probudil. Pootevřel oči a ve světle pronikajícím sem z ulice uviděl Petru, jak na něm poskakuje.

„Už jsi vzhůru, miláčku? To je skvělé. Mám ráda, když se na mě při dobíjení díváš,“ řekla spokojeně mezi dvěma kopulačními pohyby. „Nevěřil bys, jakou nádhernou erekci jsi měl. Říkala jsem si, že by ses na mě určitě moc zlobil, kdybych toho nevyužila.“

David zarudlé a pálící oči zase zavřel a vzápětí na to usnul. Svou vlastní ejakulaci už ani nevnímal…

Podruhé ho Petra probudila asi v pět hodin ráno. „Už nespi, Davídku,“ zakňourala. „Buď tady se mnou, je mi bez tebe smutno.“

„Proboha, copak ty vůbec nikdy nespíš?“ zamručel napůl spící David.

„Ne. Já nemusím spát. Nepotřebuji to. Jsem tak udělaná. A jsem ráda, byla by to jenom škoda času. Já mnohem raději dobíjím energii,“ odpověděla syntetická dívka. Cítil, jak se mu její ruka sune do klína.

David ji od sebe odstrčil a utekl před ní do koupelny. Zamknul se. Bolela ho hlava, byl strašně unavený a proklínal Aleše, že mu neřekl, kde má ta androidka vypínač.

Byl ještě pořád ve sprše, když zaslechl opatrné klepání na dveře. „Davídku, miláčku, není ti nic?“ ozval se za dveřmi nesmělý hlásek.

„Není,“ zabručel.

„A pustíš mě tam za tebou?“

David zaváhal, ale potom se zastyděl. Připadal si hloupě. Utíkat před domácím robotem… Vylezl ze sprchy a šel otevřít. Otočil klíčem v zámku a vrátil se zpátky pod proud teplé vody.

Petřino štíhlé nahé tělo se vmáčklo za ním. Přivinula se k němu a řekla nešťastně: „Nesmíš mě nechávat tak dlouho samotnou. Já tě potřebuji.“ Udělala na něho psí oči a lehce ho ostrými nehty zaškrábala na stehně.

„Promiň, Petro, byl jsem nějakej unavenej a přetaženej. Už je to mnohem lepší. Ta sprcha mi fakt bodla…“ Zamyslel se. „Víš, že jsme včera spolu udělali můj osobák?“ zeptal se s úsměvem. „Sedm čísel za jeden den, to se mi ještě nikdy nepodařilo.“

„A to ještě nic není, Davídku, my spolu dokážeme úžasné věci. Uvidíš. My dva jsme totiž dokonalý pár,“ zamumlala dívka ukrytá v oblacích páry a David ztuhl. Cítil, jak se její hladová ústa pohybují po jeho břiše někam dolů…

„Co se stalo?“ zeptala se o tři hodiny a čtyři čísla později Petra nechápavě, když David náhle ochabl a vyklouzl z ní. Vzala jeho zvadlý penis do dvou prstů a znepokojeně si ho prohlížela. „Ty jsi nemocný?“

„Nejsem nemocný, Peťulko,“ začervenal se David. „Jenom jsem už zase strašně unavenej. Já si potřebuju pořádně odpočinout. Pořádně se najíst a pořádně se vyspat. A potom to zase bude fungovat k plný spokojenosti, uvidíš,“ dodal a zmáčkl jí bradavku.

„Tak dobře,“ přikývla androidka a vymotala se z pomačkaných prostěradel. „Půjdu ti připravit nějaké rychlé občerstvení. Ty si zatím v klidu zdřímni. Až to bude hotové, tak tě vzbudím, najíš se a budeme pokračovat,“ řekla a odběhla z pokoje.

David měl pocit, že sotva zavřel oči, když s ním už zase někdo nesmlouvavě třásl. 

„Davídku, miláčku, probuď se,“ uslyšel Petřin zpěvavý hlas. „Jídlo máš v kuchyni na stole. Tak se běž rychle najíst, já tady na tebe zatím počkám,“ cítil, jak se k němu do postele cpe rozžhavené dívčí tělo.

„Já se ale potřebuju ještě vyspat,“ bránil se malátně.

„Vždyť jsi spal až doteď?“ nechápala Petra. „Celou tu dobu, co jsem ti chystala jídlo.“

„To bylo málo, strašně málo,“ vzdychl David.

„A jak dlouho ještě chceš spát?“ zeptala se Petra.

„Aspoň několik hodin.“

„Ale, drahý, to přece nejde,“ odpověděla Petra ohromeně. „Tak dlouho já to nevydržím. Já se musím dobíjet častěji. Mnohem častěji.“

„A nemohla by ses dobíjet aspoň chvíli s někým jiným?“

„No dovol, Davide, co mi to navrhuješ?“ pohoršila se androidka. „Já jsem napro-gramovaná na tvoji konfiguraci. Jak bych se mohla dobíjet s někým jiným…,“ zavrtěla hlavou.

„Petro, jestli mě nenecháš pořádně vyspat tady, tak se já půjdu vyspat někam ji-nam,“ zahrozil David unaveně.

„To jako že bys mě opustil?“ nechápala dívka.

„Když budu muset…,“ zatvrdil se David, ale víc už toho říct nebo udělat nestačil. Androidka bleskurychle roztrhala prostěradlo na pásy a s obdivuhodnou zručností a silou ho s nimi připoutala k posteli. David bezmocně zacloumal pažemi a hlavou mu prolétla příslušná scéna z filmu Základní instinkt.

Petra se k němu posadila a něžně ho pohladila po tváři. „Ty mě nemůžeš opustit, drahý. My patříme k sobě. Víš? My jsme přece dokonalý pár. Sám jsi to říkal. A teď už buď hodný kluk a miluj se se mnou. Prosím. Já se potřebuji dobít…,“ řekla a láskyplně mu stiskla do sucha vyždímaná varlata.

David ztratil vědomí.

Probudil se, právě když se Petra vracela odněkud z venku. „Podívej se, miláčku, co pro tebe mám,“ volala na něho už od dveří bytu nadšeně. „A nebylo to ani tak drahé,“ řekla, když se objevila ve dveřích ložnice. Zářivě se na Davida připoutaného k lůžku usmála. V rychlosti se svlékla a nahá přistoupila k němu. Jednu ruku měla ukrytou za zády a dokonalá silikonová ňadra vyzývavě vystrčená dopředu.

„Překvapení!“ zavolala rozpustile a strčila tu ruku Davidovi před tvář. Držela v ní zbrusu novou vakuovou pumpu. Davidovi se protočily panenky a zalapal po dechu.

„Necelých dvanáct stovek a jak nás to udělá šťastné, viď? Vzala jsem si peníze z tvé peněženky, nevadí?“ zeptala se, zatímco mu natírala kořen penisu lubrikačním gelem. Nečekala na odpověď a obratně mu pumpičku nasadila. Vzápětí na to David cítil, jak silný podtlak vtahuje krev do jeho totálně vyčerpaného údu, zvedá ho a při-pravuje ho na další kolo dobíjení neukojitelné androidky.

Později odpoledne už nedokázal spočítat, kolikrát se s krásnou Petrou ten den díky vakuové pumpě miloval. Jednotlivé akty mu splývaly dohromady, chvílemi ztrácel vědomí a soulože se odehrávaly prakticky bez jeho přítomnosti.

Byl totálně vyčerpaný. A měl už jen jedinou touhu. Jediný pud. Spát. Odpočinout si. Ale Petra byla nenasytná a nenechala se odbýt.

Vyčerpala ho tak, že druhý den ráno už nepomohla ani vakuová pumpa. Chvíli se na něho dívala a o čemsi usilovně přemýšlela. Potom se mlčky oblékla a bez jediného slova se opět vypravila někam pryč. David okamžitě usnul. Nezdálo se mu tentokrát vůbec nic.

Nevěděl, jak dlouho spal, když ho Petra znovu probudila.

„Podívej se, miláčku, co se mi podařilo sehnat,“ široce se na něho usmála. David se při zvuku jejího hlasu zachvěl a při pohledu do jejích lačných očí se mu udělalo nevolno.

Vysíleně otočil hlavu, aby viděl na její ruce. Měl černé kruhy pod očima, vyprahlá ústa a okoralé rty. Připadal si, jako kdyby právě vypadl ze ždímačky.

„Co to je?“ zasípal těžce.

„Per-ma-nen-tní pe-nil-ní protéza,“ slabikovala dívka pracně nápis uvedený na obalu malé podlouhlé krabice. „To je ale nemožný název, viď? A přitom je to tak jednoduché,“ řekla a strhla papírový obal z krabice. Otevřela ji a vyňala z ní pružný, asi patnácticentimetrový plastový trn. „Vidíš?“ ukázala ho zblízka Davidovi. „Tohle ti všiji do toho tvého neposlušného ptáčka. Ten hezký pan doktor říkal, že je to docela jednoduchá operace, že netrvá ani hodinku. A bude definitivně po problémech s tvou erekcí. Budeš ji mít pořád. A my se spolu budeme moct milovat bez těch hloupých přestávek…! Ve dne…! V noci…! Pořád…! Úplně pořád…! No, řekni sám, zlato, není to skvělé?“

Naklonila se a mazlivě políbila bezvládného a bezmocného Davida na rozpraskané rty. „Miluju tě, Davídku,“ zašeptala, vyskočila zase na nohy a shodila ze sebe šaty. „A udělám to hned teď, miláčku. Nač to odkládat. Škoda času! Už brzy se budeme zase dobíjet!“ zavýskla a nahá se šťastně roztančila po pokoji.

Dotančila až ke stolu, kde nechala ležet kabelku. Otevřela ji a vytáhla z ní malý skalpel, pinzetu a chirurgickou jehlu s nití.

„Heh…, echm…, grr…,“ řekl David a z koutku úst mu pomalu vytekl tenký potůček slin. V jeho šílených očích se objevil prázdný výraz a už tam zůstal… (2004)